Zadání úkolů
Úkoly jsou zadávány průběžně (nepravidelně) po celou dobu hry. Nemusíte plnit úkoly všechny, vybírejte si ty, které vás budou nejvíce bavit a které vám nejlépe půjdou. Plnit úkoly můžete až do 13. května, kdy hra končí a bude vyhodnocena.
Úkol č. 12: Sníh (20. dubna) 19 bodů
Hrdinové našeho příběhu po přečkání nejhorších mrazů u kmene Kacheenek vyrazili údolím řeky dále na jih. Protože si vyrobili každý pro jistotu dva páry sněžnic, nebyl pro ně postup zasněženou krajinou severní Ameriky žádný problém ani v únoru a březnu, kdy na zemi ležela několikametrová vrstva sněhu. Váš úkol bude ale právě opačný.
I když se nacházeli profesor Bergmann, Chris, Jim, Ázanš, Garochan, Munoo a Sakwa ve stejných zeměpisných šířkách, je v Americe o něco chladněji a hlavně se děj příběhu odehrává o dva měsíce dřív. U nás ale sníh už většinou roztál a tak pokud si budete chtít vyzkoušet, jak se našim hrdinům šlo, budete muset nějaký sníh v přírodě najít. Vyražte za sněhem do přírody - do vyšších kopců nebo naopak stinných soutěsek, kam nesvítí slunko a sníh ještě nestihl roztát. Úkol neodkládejte, každým dnem je těžší. Za splněný je považujte pouze, když sníh objeví společně dva členové vašeho klubu, kteří ale nesmí být ze stejné rodiny! A pozor na umělý sníh na sjezdovkách - ten vám nemůžeme uznat.
Úkol č. 11: Padesát mil k Wichkitatu (28. března) 22 bodů
Sedm přátel v příběhu se vydalo na cestu dlouhou tisíc mil. Celou trasu prošlio za necelých sedm měsíců a snadno si spočítát, že to nebyli žádní lenochodi. A to ještě museli po cestě lovit zvěř pro vlastní obživu, překonávat rozbouřené řeky a zasněžené hory. Po většinu cesty neměli k dispozici žádné vyšlapané pěšinky a o dlážděných nebo asfaltových cestách se jim ani nezdálo. Přesto se jim podařilo trasu s úspěchem zdolat.
Tisíc mil chodit nemusíte, tento úkol po vás bude chtít pouze jednu dvacetinu toho, co ušli naši přátelé; stejně jako oni si ale můžete naplánovat trasu zajímavou a divokou přírodou. Bude záležet jen na vaší zdatnosti, zda se vydáte po prošlapaných stezkách nebo lesi a poli přímo za poledním sluncem. Vydejte se na klubovní výpravu. Vaším úkolem je společně urazit 50 mil a to tak, že se počítají kilometry každého z vás - pokud je vás tedy v klubu 5, stačí, když každý urazí 10 mil, je-li vás 8, připadá na jednoho 6 a ještě čtvrtina míle. Zjistěte si, kolik kilometrů je jedna míle (použijeme tentokrát míli americkou, protože jsme v Americe, pozor na míle jiných národů nebo třeba míli námořní!) a naplánujte si trasu tak, aby vám počet mílí vyšel dohromady právě 50. Zkuste cíl volit tak, aby byl zajímavým vyvrcholením jarní výpravy (hrad, jeskyně, jiný klub) a trasu veďte hlavně jarní přírodou!
Úkol č. 10: Korálky (10. února) 24 bodů
Od dob nejpradávnějších civilizací v severní Americe byli Indiáni velice zdobní. Výtvarné uměni většiny kmenů se předávalo z generace na generaci, ať již šlo o rodové erby, totemy, obrázky na stanech a obydlích, wampumové pásy nebo šperky a ozdoby. Dobře známé jsou především šaty prérijních indiánů zdobené symboly a ornamenty, nezřídka ale indiáni pomalovávali či tetovali vlastní těla a obličeje (zdobení obličeje často vyjadřovalo také nálady a postoje). Nejčastěji se tvary na předměty a lidi malovaly, složitějším, ale o to cennějším způsobem zdobení bylo vyšívání nebo pošívání kůží a látek drobnými, obvykle barevnými ozdobami. Zpočátku šlo hlavně o mušličky nebo pírka, které byly symbolem majetku a někdy zastávaly podobnou funkci jakou pro nás mají pníze. Od první poloviny 19. století však na americký severozápad začínají ve větší míře pronikat lovci a přináší s sebou kromě jiných ozdob také převratnou novinku - malé skleněné korálky ze severních Čech. Korálky ze severočeských skláren byly jedním z hlavních vývozních artiklů z našich zemí do Ameriky a u indiánů rychle našly obrovskou oblibu. Ti byli ochotní prodat podstatně cennější zboží (kožešiny, výrobky ba i pozemky) za korálky z Evropy, kterými pošívali své oděvy a z nichž vyráběli nejrůznější ozdoby. Drobnou zajímavostí je, že české korálky z oblasti Jablonecka kupují současní indiáni dosud a proto si můžete snadno vyrobit korálkový náramek či ozdobu na šaty z originálního materiálu.
Nejprve vyrobte ze tří prkýnek malý stav, stačí je jednoduše přitlouct k sobě a na hraně horního prkénka vyřezat několik drážek, podle počtu nití. Doporučujeme nejméně 9 nití. Mezi drážky napněte režnou nit, tak jak to vidíte na obrázku a krajní dvě nitě zdvojte pro lepší odolnost korálkového pásu. Dále budete potřebovat tenké silonové vlákno (lze zakoupit v bižuterii, domácích nebo rybářských potřebách), jehlu a barevné korálky. Předem si vyzkoušejte, že jehla projde otvorem v korálkách. Nyní uvažte pevně silonové vlákno na jednu krajní zdovjenou nit a navlečte za sebou korálky (jejich počet je o 1 nižší než nití, poku je tedy nití 9, korálek bude 8), které budou tvořit první řadu. Položte korálky tak, aby spočinuly mezi nitěmi, obtočte zdvojenou nit na druhém kraji a po jedné korálce provlékejte silonové vlákno zpátky. Narozdíl o prvního tahu nyní ale musí vlákno vést spodem pod nitěmi, jak ukazuje obrázek. Na konci obtočte původní zdvojenou nit a stejným způsobem můžete pokračovat s dalšími řadami korálek. Korálkový pás ukončíte pevným uzlíkem okolo krajní zdovjené nitě. Pokud už máte s korálkováním zkušenosti, můžete samozřejmě vytvořit i složitější výrobek. Pošlete nám svůj výrobek nebo alespoň jeho fotografii a napište nám, jak se vám korálkování dařilo. Své ozdoby si nezapomeňte vzít na Wichkitatský tábor!
Úkol č. 9: Přezimování (28. ledna) 17 bodů
Osmice dobrodruhů v sedmém dílu příběhu přečká velkou část zimy v osadě spřáteleného indiánského kmene - měli štěstí, že je první přívaly sněhu zastihly v místě, které obývali lidé. Docela dobře se jim ale mohlo stát, že by zima přišla v době, kdy putovali neznámým krajem, nepřipravení a bez přístřeší. Pak by bylo nutné se na zimu zařídit co nejlépe s takovými možnostmi, jaké místo nabízelo.
Představte si, že musíte přečkat několik týdnů, možná i měsíců v liduprázdné krajině. Docela dobře by se mohla podobat okolí vašeho města a vesnice, kdyby z něj odešli všichni lidé. Jaké místo bste si vybrali pro přezimování? Zkuste v okolí najít nejlepší jeskyni, převis nebo třeba rozložitý strom, pod kterým by váš klub přežil mráz a přívaly sněhu. Napište nám, které místo jste si vybrali, proč a můžete také poslat jeho fotku. Máte se zimním tábořením zkušenosti - dovedli byste uvařit třeba polévku na ohni, když je všude sníh? Napište nám o tom také.
Úkol č. 8: Indiánský náčelník (11. ledna) 18 bodů
Na své tisícimílové cestě napříč kontinentem procházela osmice našich dobrodruhů z příběhu územími mnoha indiánských kmenů. Někde byli přijati vlídně, jindy museli prokázat, že nepřichází se zlými úmysly a že se nezaleknou ani velkých výzev. Každý kmen západní Amriky mluvil jiným jazykem, někdy byly po týdny cesty jazyky podobné, jindy se rychle měnily. Indiánští přátelé z kmene Wichkisan často rozuměli některým běžně používaným slovům, někdy se ale museli dorozumívat víc rukama a nohama. Ženy i muži neznámých kmenů nosili nejrůznější druhy oděvů a bydleli často v prapodivných obydlích, zvyky přejímali z jihu, severu i plání dalekého východu, na kterých žili indiáni divocí, kočovných a neusazených mravů.
Zijstěte, který slavný indiánský náčelník je na této fotografii. Napište název kmene, ze kterého pocházel i jeho jméno v češtině, angličtině a domorodém jazyce kmene, dále uveďte jeho životopisná data a čím se proslavil. Dále uveďte, do jaké jazykové skupiny se kmen řadí a zda se její zástupci mohli vyskytnout i v území, kterým putoval profesor Bergmann se svými pomocníky.
Úkol č. 7: Otužování (13. prosince) 26 bodů
Prosinec přinesl první mrazy a nevlídné studené a vlhké počasí. Nejvhodnější doba na čtení. Jednou ze tří knížek, které vám doporučujeme přečíst při plnění úkolů dlouhodobé hry, je kniha Zlato Apačů od Josepha Altshellera. Přestože jde o jeho nejpovedenější knihu, stojí za přečtení i další tvorba tohoto spisovatele, byť jsou si některé knihy dost podobné. V dramatickém příběhu Ztracení lovci vystupuje jako hlavní hrdina bělošský chlapec Will Clarke, který společně s devíti indiánskými hochy putuje americkou divočinou. A protože se chce nejen vyrovnat svým indiánským přátelům, ale rovnou je předstihnout v jejich rychlosti, síle i udatnosti, usmyslí si Will, že se bude často otužovat ve studené vodě. V příběhu se nahý rozhodne přeplavat na ostrov přes ledové jezírko, což se mu podaří, ale obklíčí jej krvelační vlci. Jak příhoda dopadne se můžete dočíst v knížce, stejně jako si můžete v chladných měsících roku vyzkoušet, jak se Will Clarke cítil při svém otužování.
Zkuste cvičit sílu svojí mysli. Využijte chladné období, kdy je zima dotěrná a číhá všude okolo k tomu, abyste se otužili a předvedli sami sobě i ostatním, že umíte přemoci svoji nechuť a být stejně dobří, jako pružní indiánští lovci. Zkuste se deset dní za sebou otužovat ve studené vodě - nejlépe při večerním nebo ranním mytí nejstudenější vodou z kohoutku nebo sprchy. Je to nad vaše síly? Začínejte postupně od příjemně teplé vody až po chladný proud - tisíce bodavých jehel se stanou snesitelnou zkouškou vaší vůle. Ti odvážnější z vás se mohou pokusit ve volné přírodě vstoupit do mělkého potoka nebo tůně, vždy ale mějte na paměti, že v ledové vodě může sval přepadnout křeč a nevstupujte tak do vody, ve které byste se mohli utopit! Povoleny jsou jen mělké potoky nebo tůně a ihned po osvěžení ve studené vodě je třeba se obléci do připraveného teplého a suchého oblečení, protože hrozí riziko prochladnutí. Nikdy se nepokoušejte v zimě v přírodě koupat sami bez dozoru! Napište nám, kolika členům vašeho klubu se podařilo vydržet otužování deset dnů za sebou v řadě, případně, kdo skončil který den a proč. Pokud si přečtete knihu Ztracení lovci, můžete nám o ní napsat v některé z dalších depeší také.
Úkol č. 6: Talisman (26. listopadu) 23 bodů
Profesora Bergmanna zaujalo ve vesnici Wichkisanu téměř všechno, nejvíc pozornosti však věnoval talismanu, který měl na krku náčelník a ve kterém profesor objevil skrytou zprávu starou možná stovky let. Podobných talismanů měli indiáni celé spousty. Jeden z nejznámějších pochází od kmene Odžibvejů, který obýval nejvýchodnější oblasti severu USA a Kanady. Jejich talisman se postupně rozšířil i mezi jiné kmeny a nakonec se stal symbolem všech severoamerických indiánů.
Vaším úkolem bude vyrobit podobný talisman a poslat nám jeho fotografii nebo talisman celý. Výborně poslouží také jako výzdoba vaší klubovny a na táboře (nejen) s Bobří stopou jako cenná součást výbavy do týpí. Než začnete s výrobou, zjistěte, o jaký talisman se jedná. Na stránkách dlouhodobky najdete na nejrůznějších místech v textu 9 podobných malých obrázků: 
U každého je jedno písmenko a číslo, které udává jeho pořadí. Stačí jen seřadit všech devět písmen a název máte vyluštěný. Potom zkuste hledat na internetu i v knížkách a návod na výrobu jednoduchého talismanu najdete během chvilky.
Úkol č. 5: Do Britské Kolumbie! (13. listopadu) 16 (221) bodů
Oblast na severozápadě amerického kontinentu, ve Skalistých Horách, kam dospěli naši dobrodruzi v druhém dílu, je dnes součástí státu Kanada jako provincie Britká Kolumbie. Jde o ohromné území plné nádherných hor a lesů, osídlené třicetkrát řídčeji než Česká republika. Britská Kolumbie je kraj mohuných stromů vonících smůlou, čisté vody, zvěře a někonečné modré oblohy, kraj, kterému se přezdívá Krása bez konce. Mapy území vznikaly ještě mnoho let po příchodu profesora Bergmanna, Chrise a Jima a vyznat se tehdy ve stovky mil širokém a dlouhém pásu země bylo téměř nemožné. Alespoň malou radu bylo možné získat od místních indiánů a prvních bílých kolonistů, ale ti často znali jen nejbližší okolí v řádu desítek mil od své osady.
Pokuste se nalézt někoho, kdo by vám mohl o Kanadě a nejlépe Britské Kolumbii povědět více. Ptejte se lidí ve svém okolí, zkuste kamarády, příbuzné i známé, můžete oslovit třeba i učitele ve škole; vyslechtněte jejich zážitky a stručně nám je napište v depeši. Můžete se do Kanady také sami vypravit - hodnotit budeme vyprávění podle toho, jak blízko se váš vypravěč dostal k městu Fort Steeele, které dnes stojí na místě indiánské vesnice z příběhu a také jak dávno v Kanadě byl (čím starší zpráva, tím lépe). Najdete-li někoho, kdo byl přímo v tomto městě, získáte plný počet bodů. Pokud se libovolný člen vašeho klubu dostane v průběhu dlouhodobky do Kanady nebo Britské Kolumbie a napíšete nám o jeho cestě ve své depeši, platí pro váš klub počet bodů uvedený v závorce (221).
Úkol č. 4: Indiánské písmo (9. listopadu) 43 bodů
Indiánské kmeny na území dnešní Kanady používaly k dorozumívání desítky různých jazyků a nářečí. Většině z nich byl společný poměrně malý počet hlásek. Například nejrozšířenější jazyky kmenů Krí měly pouze čtrnáct souhlásek, z nichž se používalo v době, kdy naši dobrodruhové dorazili do neznámé vesnice, pouze dvanáct a k nim čtyři samohlásky.
Abeceda (dnes) společná převážné většině indiánských kmenů, pocházející z 20. let 19. století se na rozdíl od naší tzv. latinské abecedy vyznačuje zvláštním rysem. Dvanácti popsaným souhláskám přísluší dvanáct různých znaků, samohlásky se však vůbec nepíší a příslušná slabika vzniká pootočením nebo převrácením souhlásky tak, jak to vidíte v příkladech níže. Navíc, pokud za souhláskou nenásleduje žádná samohláska, použije se pro souhlásku speciální znak (viz příklad níže).
Otáčení se uskutečňuje dvěma směry – buď symetricky (souhlásky p a t) nebo asymetricky (souhlásky k, c, m, n, s a j); zbývající souhlásky (v, h, l a r) nemohou tvořit slabiky a stojí pouze na konci slov nebo před jinou souhláskou.
V základním tvaru (otočeném nahoru) se za souhlásku přidává samohláska e, následující znaky tedy čteme takto:
ᐯ=pe, ᑌ=te, ᑫ=ke, ᒉ=ce, ᒣ=me, ᓀ=ne, ᓭ=se, ᔦ=je
Koncové varianty souhlásek vypadají následovně a nijak se neotáčí:
ᑊ=p, ᐟ=t, ᐠ=k, ᐨ=c, ᒼ=m, ᐣ=n, ᐢ=s, ᐧ=j, ᐤ=v, ᐦ=h, ᓫ=l, ᕑ=r
U symetrických souhlásek (p a t) znamená otočení o 90° doprava změnu ze slabiky –e na –a, otočení o 180° změnu na –i a o 270° na –o, jak ukazuje následující příklad na písmenu p:
ᐯ=pe, ᐸ=pa, ᐱ=pi, ᐳ=po
U asymetrických souhlásek (k, c, m, n, s a j) znamená otočení o 180° změnu ze slabiky –e na –a, převrácení okolo svislé osy změnu na –i a převrácení okolo vodorovné osy na –o, jak ukazuje následující příklad na písmenu k:
ᑫ=ke, ᑲ=ka, ᑭ=ki, ᑯ=ko
Posledním pravidlem našeho zjednodušujícího výkladu pravopisu je tečka nad písmenem, ktré odpovídá české čárce a označuje prosté prodloužení slabiky; uplatňuje se však pouze u některých slabik. Křížek ᙮ za větou nahrazuje v Evropě používanou tečku.
Podobná pravidla pro indiánské abecedy musel profesor etnografie Bergmann zvládat zpaměti jako naprostou samozřejmost. Nečinilo mu proto problémy přečíst slova v indiánštině, ale také napsat jakékoliv slovo tak, že ho mohli sami indiáni snadno přečíst a vyslovit. Přestože je čeština jazyk v mnohém komplikovanější než jihokanadské dialekty kríštiny, je možné zapsat i některá česká slova pomocí kanadské abecedy tak, jak ukazuje následující příklad krátké věty.
Přestože věta není docela správně při respektování všech pravidel kanadské abecedy, pokuste se zjistit s použitím výše uvedených pravidel její znění a zaslat nám je do redakce. Podaří-li se vám vyluštit jen jedno nebo více slov, nevadí – můžete zkusit zbytek věty uhádnout nebo zaslat alespoň tu část, která se vám podařila. Několik bodů vám přidělíme i v tomto případě.
ᑏᐲ ᐢᑐᔩ ᓇ ᐢᑲᓫᓇᑌᒼ ᑌᒣᓂ ᑯᑊᒉ᙮
Úkol č. 3: Kožená výstroj (30. října) 21 bodů
Vydat se v první polovině devatenáctého století do divočiny mezi indiány kanadských plání, bažin a vrchovisek, nebyla snadná záležitost. Kromě pořádného kusu odvahy vyžadovala taková cesta také nutnou výbavu pro přežití a lov. Leccos se dalo sice od indiánských kmenů koupit, ale těch žilo v oblasti tak málo, že na ně 3p člověk nemusel narazit ani po týdnech cesty. A i když se odvážnému cestovateli podařilo nashromáždit dostatek výbavy, ve chvíli, kdy vystoupil z kanoe, kterou se na severozápad dopravil, musel nést všechny věci na vlastních zádech.
Pokuste se vyrobit některé součásti výbavy tehdejších zálesáků a zaměřte se na výrobky z kůže. V řemeslnických potřebách, na farmářských nebo vánočních trzích či v jiných obchodech seženete velké kusy kůže, které však bývají drahé. Zkuste se ale zeptat na odřezky vyčiněných kůží, které je možné sehnat velmi levně nebo dokonce zadarmo. Kůži nastříháte obyčejnými nůžkami do potřebných tvarů a sešijete obyčejnou jehlou a nití nebo můžete použít lepidlo na papír (např. Herkules). Nemusíte si hned ušít vak na záda, ale kožené váčky sešívané z kousků kůže, přívěsky a indiánské talismany z různobarevných kožených odstřižků nebo alespoň kožená šňůrka na klíče vám mohou přiblížit, jak vypadalo dobové vybavení. Pošlete nám některý ze svých výrobků nebo jejich fotky a napište nám, jak se vám úkol dařilo splnit.
Úkol č. 2: Pošlete přihlášku (17. října) 10 bodů
Když už máte svůj soutěžní tým založený, pošlete přihlášku. Pokud je váš tým nový, bude to rovnou přihláška do hry i mezi kluby, pokud už jste se na iklubovně registrovali dříve, máte svoje uživatelské účty, číslo klubu a heslo, stačí, když se přihlásíte do hry.
Podoba přihlášky záleží jenom na vás. Můžete nám napsat na obyčejný kancelářský papír, vytisknout přihlášku na počítači, ale také si s ní dát práci a napsat ji třeba na svitek březové kůry, na kožený pergamen nebo ji alespoň vyzdobit pastelkami, vodovkami nebo temperkami. Také fotky dodají přihlášce vašeho týmu zajímavější vzhled. Přihlášku pošlete, stejně jako odpovědi na úkoly na adresu SPJF:
SPJF, Bobří stopa, PO BOX 245, Brno, 658 45
Úkol č. 1: Založte si tým (10. října) 12 bodů
Pro přihlášení do hry Tisíc mil k Wichkitatu je třeba si založit tým neboli klub. O tom, jak si klub založit, který typ si vybrat a jak se přihlásit, se dozvíte všechno na iklubovně. Pokud již tým máte, nezakládejte si nový, napište nám do přihlášky (úkol číslo 2) pouze informace o svém současném klubu. Rozdělte si úlohy: kronikář, stopař, šaman a lovci.
Napište nám, jak se váš klub jmenuje, kdo jsou jeho členové a jak jste si rozdělili úlohy na své daleké cestě. Vaše funkce budou platit do konce hry - stopař bude nejspíš vedoucí klubu, který ostatní povede správnou stezkou k cíli, šaman je mozkem klubu, který zná i to, o čem ostatní nemají tušení, zapisuje splněné úkoly a radí stopaři se strategií. Lovci se starají o samotné plnění úkolů, musí být silní, hbití, ale i dostatečně chytří a schopní obstát v každé situaci. Úloha kronikáře je jasná.